Diskusia - Galéria

Bytosti z ineho sveta a ich zhmotnena technika ( http://paradoxbrown.com/biblephysicsfallenangels.htm ) *** Hukvaldsky pan ore kamenitou hraz: " Jednou podvecer se nejaky Korunak z Vetrkovic i se svou robou vybrali k hajnovske ceste na slivky. Nedaleko od cesty stalo v poli pekne stromoradi a zrovna tam dozravaly slivky, ten rok jako malovane, jedna sladsi nez druha. Krasne se modraly a bylo jich tam jako sipku. Korunak vylezl do vetvi, prehodil mech pres haluz a zacal obirat. Korunacka mezitim stala a hlidala. Slivky byly panske, a kdyby je nekdo nechytal, skoncilo by to liskovkou na lavici. Najednou se od Hukvald ozvalo temne hrceni. Rachot zesilil a Korunak, kdyz v tu stranu pohledl, divze ze stromu nespadl. Hruza! Po hajovske se k nim hnalo neco, co vypadalo jako ochnivy vuz. Korunak prestal myslet na slivky a honem volal na svou zenu, at k nemu take vyleze na strom, a uz ji vytahoval do vetvi, kde oba pritisknuti ke kmeni stromu vyckavali, co se bude dit dale. A dely se hrozne veci. Vuz zatocil na pole, zastavil a z neho vyskocil cert a prasknul dlouhym bicem. Najednou se vyrojilo plno certu a z vozu vytahovali cernou rakev. Sundali viko a ten nejvetsi z nich bicem zacal praskat do te rakve a cosi k tomu rval. Najednou se v rakvi posadil neboztik a za chvili pomalu vstal. Korunak divze nespadl ze slivky dolu. V mrtvem poznal davno zemreleho hukvaldskeho pana! Ten se lidi na panstvi neco natrapil, s chudobnym nemel nikdy slitovani. Certi pana zaprahli do pluhu a zacali jej pohanet. Pan tuze narikal, ale musel tahnout. Certi s nim orali ten nejkamenejsi uhor. Pan tahl ze vsech sil, ohybal se az k zemi a jen si chtel trosku odpocinout, uz ho cert bil bicem, tak jak on za zivota nutil do prace na panskem stare lidi, kteri uz sotva mohli chodit. Korunak s robou na strome ani nedutali, byli jak bez duse. "Vidis, co se robi" polohlasem a ustrasene se sve zeny doptaval Korunak. "A co tez by se malo dit, obiraj a nesed podaremni" pravila mu roba, ktera se uz trosku zvetila a hned ho nutila do trhani slivek. "Co prosim te porad mas, s takovu tu budemy do rana". Ale moc toho nenaskubali. Korunakovi se hrube do trhani nechtelo. Slezli ze stromu a pomahali si domu. Vicekrat nikdo Korunaka nedostal na panske slivky, i kdyby mu do mecha samy padaly, tim spise, ze ten uhor, co na nem v noci neboztik hukvaldsky pan tahnul pluh pohanen certem, byl rano skutecne poorany" Jirina a Jaromir Polaskovi "Morlavskoslezke povesti" (str.86)