Diskusia - Galéria

Viac informacii (PL): http://www.magiczny-lublin.pl/legendy/czarcia-lapa.php a na Wikipedii: http://pl.wikipedia.org/wiki/Czarcia_%C5%81apa *** Certove otisky: "Na kamenite ceste, ktera stoupa z mestecka ke starojickemu hradu, necelych dvadcet kroku za kamennym krizem, co by ucinil urostly mladenec, je upostred cesty vetsi skalka. Na ni se spatruji dva otisky certova kopyta a hlavy. Jak tyto otisky kdysi davno vznikly, vypravi mistni povest. Jednou niejaky knize, so sidlil na starojickem hrade, poradal velikou a okazalou hostinu. Kdyz tu, uprostred najlepsi nalady, se nad krajem strhla strasliva boure. Obloha zcernala dilem bouri, dilem podvecerem a besnici zivly otrasaly pevnymi zdmi hradu. Uz se priblizala pulnoc, kdyz tu hradni brana zadunela pod udery pozdniho prichoziho. Vychledli a spatrili bohateho slechtice, ktery pozadal o pohostinstvi a nocleh. Knize radostne uvital vzacnou navstevu a prikazal, aby se o nej nalezite postarali. Sotva se slechtic prevlekl do sucheho odevu, uz jej zval do hodovni sine. Knizeti se onen neznamy velmi zamlouval a dobre rozpoznal, ze ani jeho dcera nezustala bez zajmu. Za chvili slechtic s knizeci dcerou sedeli u jednoho stolu v druzne zabave. Pak ji vyzval k tanci. Za chvili jiz virili po hodovni sini. Neznamy tancil vyborne, az se divce zatocila hlava. Jeji radost vsak netrvala dlouho. K zemi ji upadl vzacny satek. Sotva sa pro nej shybla, o hruza! Jeji tanecnik ma namisto nohy kopyto a na nem ma nazutou botu! Zavravorala a klesla v mdlobach k zemi. Z ust se ji vydral vykrik: "Dabel!". Vsichni se v ten raz pokrizovali a strnuli hruzou. Tohoto okamziku vyuzil neznamy a vyrazil z hodovni sine. Vyskocil na kone a zmizel v temnotach. Ujizdel od hradu dolu, kdyz tu pred nim stal kriz. Kun se postavil na zadni a dabel stremhlav spadl na zem. Naraz byl tak prudky, ze v kameni zustala otistena jeho hlava a take kopyto, kterym se odrazil na sve ceste do pekla. A tak tomu je dodnes, otisky certovy hlavy a kopyta zustaly varovanim pro vsechny lidi, aby pamatovali, ze dabel muze snadno na sebe vzit lidskou podobu, jen aby ziskal pro peklo dusi duveriveho clovieka" Jirina a Jaromir Polaskovi "Moravskoslezke povesti" (str.156)